Náboženství starověkého Egypta bylo polyteistické – egyptští bohové tvořili poměrně rozsáhlý panteon. Původně byla pro označení božské bytosti používána slova sechemba nebo neter. První dvě slova ale nabyla později odlišného významu. Jenže ani pojem neter – „bůh“ není v egyptštině vyhrazen speciálně pro označení bohů tak, jak to je například v křesťanství.

Polyteistické náboženství bylo „narušeno“, když na egyptský trůn usedl Amenhotep IV. (Achnaton). Během jeho vlády proběhla tzv. achnatonova náboženská reforma. Její podstatou bylo zrušit všechny bohy a nechat Atona jako jediného boha. To byl pochopitelně pro starověké Egypťany šok a tak není divu, že po jeho smrti a nástupu faraona Tutanchamona se celý panteon zase vrátil.

Egyptští bohové – ochránci krajů

Starověký Egypt byl „rozdělen“ na Dolní a Horní Egypt. Faraoni se označovali jako „vládcové obou zemí“ tedy Horního i Dolního Egypta. Dolní Egypt byl rozdělen na dvacet nomů – jeden nom představoval velkou přírodní oblast vymezenou rameny Nilu. Ramena Nilu se vějířovitě rozvírají severně od centrální Memfidy (Mennoferu), která byla prvním dolnoegyptským nomem. Horní Egypt byl rozdělen na třiadvaceti nomů.

Nejstarším ochranným božstvem Memfidy (používalo se také označení Kraj bílých zdí) byl Henu. Poté kraj „převzal“ Sokar, kterého vystřídal Usir. Nejuctívanějším místním bohem byl ale Ptah. Už z tohoto jednoho kraje je zřejmé, že význam jednotlivých bohů se v průběhu času měnil nejen v krajích, ale v celém Egyptě.

V období 5. dynastie byl hlavním bohem Ra, bůh slunce. Proto byla tato dynastie označována za „sluneční dynastii“. Stejně tak výstava Sluneční králové je věnována právě této dynastii. Faraoni stavěli sluneční chrámy a Heliopolis bylo místem, kde byl nejstarší z nich. V období Nové říše hrál pak hlavní roli bůh Amon, se kterým je spojen chrámový komplex v Karnaku.

Egyptští bohové - Amon, Eset, Hathor a Horus (nahoře), Re, Sachet a Thovt (dole)

Egyptští bohové – Amon, Eset, Hathor a Horus (nahoře), Re, Sachet a Thovt (dole)