fbpx

Vápenec na vzestupné cestě představuje odolnější vrstvu Členu II. Praskliny však byly stále otevřené a umožnily dešťové vodě, aby si našla cestu i touto vrstvou dlouho předtím než byly vytesány zdi ohrazení.

Na některých místech pod tvrdší vrstvou vzestupné cesty najdeme na Velké Sfinze uvnitř Členu II velké i malé dutiny. Tyto dutiny jsou v místech, kde byl vápenec pod svislými prasklinami úplně rozpuštěn. Tím je prokázána důležitá role, kterou hrály svislé praskliny v procesu rozpouštění cementu.

Velká Sfinga a eroze kyselinou uhličitou

Víme, že dešťů bylo mnohem více před vytesáním Velké Sfingy než po něm. Proto muselo k největšímu poškození útvaru podél prasklin dojít předtím, než byla vytvořena Sfinga a její ohrazení. Masa skály prošla různými stupni rozpouštění výplně mezi vápencovými zrny. To vedlo k pozdější erozi podél prasklin, když byla odhalena po odkrytí ohrazení. Navíc střídání měkčích a tvrdších vrstev v Členu II vedlo k různému stupni vodorovné eroze, což je dobře zřetelné na mnoha fotografiích Sfingy.

Jørn Christiansen nenašel z geologického hlediska žádný důkaz, podle něhož by mohlo být vytesání Velké Sfingy datováno dříve než vytvoření dalších monumentů na náhorní plošině v Gíze. Bylo zde demonstrováno, jak Člen II prošel procesem chemického zvětrávání. Bez konkrétního vyjádření času se dá z geologického hlediska říct, že tato změna trvala velmi dlouho. A navíc – bylo to dlouho předtím, než na náhorní plošině v Gíze začala jákákoliv lidská činnost.

Pak byla v určitém okamžiku Velká Sfinga a její ohrazení odkryty a zanedlouho způsobily vítr, písek a občasný déšť viditelné zeslabení stavby. Eroze probíhala vodorovně podél špatně spojených podjednotek Členu II a také svisle tam, kam se podél prasklin dostala v průběhu geologického času uhličitá kyselina. Svislá eroze uhličitou kyselinou není nepodobná vodní erozi. Změny na povrchu a dutiny ve skále ale dokazují, že zeslabení podél prasklin v útvaru existovalo před vytesáním Sfingy a jejího ohrazení.

Údolní chrám a Chrám Sfingy – ruiny v důsledku eroze

Podobně jsou na tm Údolní chrám a Chrám Sfingy. Chrámy byly postaveny z kamene vytěženého z ohrazení Sfingy. Ruinami se staly právě následkem eroze a zvětrávání. Údolní chrám Sfingy byl poté „oblečen“ do pečlivě na míru udělaných žulových bloků z Asuánu. Jednalo se o až nepochopitelně precizní práci a mistrovský kousek zednické práce.

S ohledem na výsledky této analýzy a interpretace kamenů v monumentu Sfingy a jejím okolí je závěr takový, že rozsah pozorované eroze a její následky nemohou být použity pro určení stáří Sfingy. Zběžné geologické metody a pravděpodobně ani petrofyzikální analýza (fyzikální a chemická analýza vlastností kamene a jejich vzájemné působení s kapalinami) nejsou vhodné pro přesné datování Sfingy, protože kyselá voda pronikla do útvaru a způsobila zvětrávání dlouho před jejím vytvořením. Oddělit a určit rozsah dopadu různých parametrů na práci je příliš složité, aby bylo možné odhadnout stáří Sfingy.

Skála nám však říká, že když byla jižní ohradní stěna tesána, byla přesně zarovnaná podél přímo vedoucí vzestupné cesty ze směru západ-sever-západ do směru východ-jih-východ. Cesta vedla z Údolního chrámu do Rachefovy pyramidy, 14° jižně od Sfingy hledící na východ. Tento úhel není náhodný; jedná se o směr vycházejícího Slunce, dne 22. října, v den svátku Heb-sed. Sfinga byla tedy vytesána jako nedílná součást rozsáhlejšího stavebního plánu na náhorní plošině v Gíze.

Zdroj: GEO Expro (online na http://www.geoexpro.com); Český překlad: Alííí

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Cookie nevyužíváme k rozesílání reklamních emailů, letáků nebo vedení reklamních kampaní na sociálních sítích.

Zavřít