Mastaby - předchůdkyně pyramid

Napsal Felgr Pavel DNE .

Mastaby, přímé předchůdkyně pyramid, byly hrobky příslušníků privilegovaných tříd egyptské společnosti. V nejstarších dobách si je dávali stavět i králové, později jen hodnostáři a významné osobnosti. Známe jich v poměrně dobrém stavu několik set, a to ze všech historických epoch starověkého Egypta. Mastaby se stavěly nejen před pyramidami a současně s nimi, ale i po nich. Tvořily, a v troskách dodnes tvoří, celá "Města mrtvých".

Stavba mastaby začínala vždy podzemní částí - jinak to ani technicky nebylo možné. Avšak i po dokončení nebo po značném pokroku ve výstavbě nadzemní části docházelo nejednou ke změnám, zejména když stavebník nečekaně povýšil. Například Ptahšepses si po dosažení hodnosti dozorce nad stavbami okamžitě zvětšil svou mastabu. Když se oženil s královou dcerou, dal v kapli vymazat obraz své první manželky, dokonce i svého prvorozeného syna, a nahradil je obrazy manželky a syna královského původu.

Podobné změny lze zjistit v mnoha případech i v podzemní části, protože vznešenější postavení umožňovalo a vyžadovalo bohatší pohřební výbavu. Známe ovšem i případy, kdy hodnostář, který upadl v nemilost, o svou mastabu přišel; obvykle ji dostal darem od krále jeho nástupce, který v ni provedl změny podle svého. Nejen knihy mají své osudy, jak říká básník, ale i hrobky.

Typy mastab

Mastaby můžeme rozdělit na několik typů, které se odlišují podle místa a doby a zejména společenského postavení majitele. Nejstarší mastaby se stavěly z nepálených cihel a jako masivní bloky se zešikmenými zdmi a svou koncepcí prozrazují, že se vyvinuly z hornoegyptské hrobky s mohylou. Pozdější se budovaly v podobě obydlí, tj. podle dolnoegyptského vzoru, a od čtvrté dynastie převážně z kamene. Přitom se svým vnějším vzhledem sbližovaly a postupně také zvětšovaly.

Největší ze všech dosud objevených mastab je, jak ukázala poslední fáze československých vykopávek, Ptahšepsesova mastaba, která má celkem 44 místností. Tyto mastaby pocházejí ovšem až z páté a šesté dynastie, tj. z dob, kdy se už dávno stavěly pyramidy, a na jejich stavební vývoj neměly už vliv.

Koncepce mastab

Základní koncepce mastab byla bez ohledu na jejich typovou rozmanitost stejná. V turistických příručkách se tvrdí, že se skládaly ze dvou hlavních částí: nadzemní a podzemní. Egyptologové, kteří vycházejí z funkce mastab, tj. z požadavků kladených Egypťany na hrobky, rozlišují v nich tři základní části.

  • pohřební komoru - (místnost k uložení mrtvoly)
  • skladiště pohřební výbavy - (místnost k uložení potřeb pro posmrtný život)
  • kaple - (místnost pro zádušní kult)

Kromě toho měly mastaby řadu dalších náležitostí, například šachtu k dopravě mrtvoly do pohřební komory, uzavírající a bezpečnostní zařízení, uměleckou výzdobu atd. a zpravidla také ohradní zeď. Každá mastaba byla individuálním architektonickým dílem. Mezi všemi, které se zachovaly, nejsou ani dvě úplné stejné.

Pohřební komora v mastabě

Pohřební komora byla vždy v podzemí. Někdy v hloubce dvou tří metrů, jindy deseti až dvaceti. Vytesána byla většinou ve skále a byla-li vyhloubena v písku, měla stěny obloženy cihlami a strop zajištěn trámy. Půdorys měla čtvercový nebo obdélníkový, přičemž hlavní osa bývala orientována severojižním směrem (ne však zvlášť přesně). Nejmenší, kterou dnes známe, měří po stranách zhruba metr a mrtvola byla v ní uložena svisle.

Největší pohřební komory v mastabách mají deset až dvanáct metrů a vysoké jsou dva až čtyři metry. Některé komory nesou stopy po výzdobě malovanými reliéfy, jiné po poměrně silné omítce; mnohé mají stěny skvěle uhlazeny. Před pohřební komorou bývala vždy předsíň, ke které vedla kolmá (výjimečně šikmá) šachta pro spuštění rakve s mrtvolou; v době stavby sloužila jako přívod vzduchu dělníkům.

V pohřební komoře byl umístěn sarkofág pro rakev (nebo rakve) s mumií mrtvého. Byl vždy z kamene, většinou z vápence nebo žuly. Stěny měl hladké nebo vyzdobené mělkým reliéfem a vytesán byl z jediného bloku. Byl vždy také výtvorem velké technické a často též umělecké dovednosti. V mnohých mastabách stojí dodnes na původním místě; v některých u stěny nebo volně, v jiných zapuštěn do podlahy, ale vždy na západní straně. Do pohřební komory byl dopraven už v době její stavby; tam pak čekal na rakev s mrtvým.

Rakev měla tvar lidského těla (resp. mumie v obinadlech) a byla ze dřeva. Po vnější i vnitřní straně byla vyzdobena malbami a nápisy, někdy bývala pozlacena nebo pokryta fólií z ryzího zlata. Je možné, že mumie nespočívala jen v jedné rakvi, nýbrž ve dvou nebo dokonce ve třech, které do sebe těsně zapadaly; doklady o tom máme však až z poměrně pozdních dob. Po uložení rakve s mumií byl sarkofág uzavřen víkem a obložen vybranými částmi pohřební výbavy. Během pohřebních obřadů nebo po nich byl mezi předsíň a šachtu spuštěn těžký kamenný blok; šachta byla pak zasypána pískem a kamením. Tím měl být navždy uzavřen přístup do pohřební komory a mrtvý měl mít navěky zajištěn pokoj a mír.

Skladiště pohřební výbavy

Skladiště pohřební výbavy bývalo v některých mastabách nevelké, protože hlavní část výbavy se vešla do pohřební komory a předsíně. V jiných tvořilo několik místností v podzemní i nadzemní části. K podzemním skladištním komorám vedlo zpravidla schodiště, které někdy nahrazovalo šachtu. Do pohřební komory dostával mrtvý nejcennější a nejpotřebnější předměty: nádoby s jídlem a nápoji, oděv, šperky, amulety, páni zbraně a dámy toaletní potřeby.Do dalších komor se ukládala další výbava: zásoby potravin, látky a oděvy, nábytek a domácí zařízení, skříňky s ozdobami ze zlata a drahokamů.

Byly odkryty mastaby, v nichž se našly tisíce nádob z alabastru, fajánse, někdy i z křišťálu. Všechny dokazují vytříbený vkus svých tvůrců. Z vyobrazení na reliéfech lze soudit, že průměrně zámožní Egypťané měli k dispozici přes sto druhů nebo chodů jídla; oblékali se prostě (i nejvyšším hodnostářům stačila většinou pouhá bederní rouška), zato však manželkám dopřávali skvostné oděvy, paruky, vonné oleje, parfémy, líčidla atd. Mnohé z těchto předmětů se rovněž našly, neboť všechny skladištní komory dávní vylupovači hrobek přece jen neodhalili.

Kaple pro zádušní kult

Kaple byla původně samostatnou stavbou, přinejmenším u mastab s masivní nadzemní částí; časem se však s nimi spojila, resp. se do nich včlenila, takže v nich tvořila zvláštní místnost. V mastabách na způsob obydlí byla od počátku součástí stavby, v rodinných mastabách měl každý pohřbený zpravidla samostatnou kapli. V některých mastabách zabíraly tyto kaple (spolu s dalšími místnostmi a spojovacími chodbami) víc než polovinu nebo tři čtvrtiny objemu nadzemní části. Nikdy vsak nebyly kaple v podzemí, a na rozdíl od pohřebních nebo skladištních komor nebyly uzavřeny. Naopak, jako místa zádušního kultu byly přístupny kněžím a pozůstalým mrtvého, aby tam odříkávali modlitby a přinášeli oběti.

Kaple bývala vždy na východní straně mastaby a mela dvě podstatné náležitosti: za prvé stélu čili symbolické dvéře, jimiž do ní vcházel duch mrtvého, aby se zúčastnil kultovních obřadů, a za druhé tzv. serdab, což je arabské slovo a znamená "sklep". Byla to úzká a ze všech stran zazděná místnost, zpravidla v jižním rohu kaple, a stála v ní socha mrtvého. Směrem do kaple měla maličké otvory; dnes si jimi prohlížejí návštěvníci sochu.

Český egyptologický ústav

Dokumentární filmy o starověkém Egyptu

Dovolená v Egyptě

Dovolená v Egyptě

Nabídka reklamy