fbpx

Howard Carter se narodil roku 1874 v Norfolku, vychováván a vzděláván byl v soukromých školách. Jeho otec byl malíř a kreslíř, který se specializoval především na kreslení zvířat. Malému Carterovi dal velmi dobrou školu, takže se sám začal zajímat o kreslení.

V tomto oboru dosáhl výjimečných kvalit a už v 17ti letech byl Howard Carter na doporučení jedné přítelkyně egyptologů, lady Ahmerstové, přijat do Společnosti na výzkum Egypta (Egypt Exploration Fund, britská společnost, založená v roce 1882. Měla zamezit ničení a vykrádání staroegyptských památek. V roce 1919 se přejmenovala na Egypt Exploration Society).

Howard Carter ve Společnosti pro výzkum Egypta

Právě zde, pod vedením P. E. Newberryho, započala egyptologická kariéra Howarda Cartera. S Newberrym přišel Howard Carter do Bení Hasanu, kde byly nalezeny hrobky úředníků ze Střední říše (Carter v těchto hrobkách dokumentoval reliéfy). Později pracoval ještě s W. M. Flindersem Petriem v Amarně a znovu s Newberrym v Dér el-Bahrí.

Právě v Amarně začal zájem Cartera o západní nilský břeh u Théb (Vasetu) a Howard Carter se nadále zaměřuje na Údolí králů, kde začal počátkem 20. století pracovat pod vedením Američana Theodora M. Davise. Když Davis zemřel, navázal Carter na jeho výzkumy pod vedením a se sponzorskou podporou, kterou mu poskytl lord Carnarvon.

Setkání Cartera a Carnarvona

Osudovým se pro Cartera stalo setkání s lordem Carnarvonem. Howard Carter pracoval od roku 1899 na pozici inspektora památkové správy Horního Egypta, v roce 1903 byl povýšen a přeložen jako inspektor Dolního a středního Egypta do Sakkáry, ale zde ukončil jeho působení incident v lednu 1905 se skupinkou francouzských turistů. Carter přišel o práci, vrátil se k akvarelům a obchodu se starožitnostmi pro soukromé sběratele a Metropolitní muzeum v New Yorku.

Lord Carnarvon při svých prvních pokusech o vykopávky zažíval mnohá zklamání a i když ho tento způsob „zabíjení“ volného času stál dost peněz, byl odhodlán v této činnosti pokračovat. Hned při jejich prvním setkání nabídl Carter Carnarvonovi dohodu – část nákladů bude hrazena z výtěžku z obchodu se starožitnostmi, v němž chtěl Carter pokračovat. Carnarvon návrh přijal a jejich spolupráce mohla začít.

Své první společné výzkumy prováděli v Kurně, kde objevili hrobku Tetikiho (18. dynastie), tabulky s výňatky z „Naučení Ptahhotepových“ a text popisující jak Kamose vyhnal Hyksósy. V letech 1907 – 1912 odhalili Carter a Carnarvon několik hrobů z konce Střední říše.

První královská hrobka

Ještě před rokem 1914 objevili Carter s Carnavonem hrobku Amenhotepa I., která už ale byla důkladně vyloupena. Přesto s v ní podařilo nalézt džbány, velký pektorál ve tvaru saraba a mnoho střepů a fragmentů, které dokládaly, že se jednalo skutečně o jejich první královskou hrobku. Pro lorda Carnarvona to bylo kýžené vítězství.

V únoru roku 1915 zemřel Američan Theodore Davis, ale ještě před svou smrtí prohlásil, že thébské pohřebiště, které zkoumal v letech 1902 – 1914 je již zcela vyčerpáno. To ale Cartera a Carnarvona neodradilo od zahájení vykopávek v západní části Údolí poblíž hrobky Amenhotepa III. Objevili pár kousků z pohřební výbavy, keramické střepy a zbytky pektorálu z modré fajánse.

Carterovo pátrání po Tutanchamonovi

V následujících letech se věnovali zkoumání skalnatého podloží údolí. Carter byl totiž přesvědčen, že se v Údolí králů nachází hrobka jistého Tutanchamona. Toto zkoumání stálo mnoho finančních prostředků a objevů nebylo mnoho, Carnarvon začal o smyslu tohoto zkoumání pochybovat a v roce 1922 se rozhodl ho ukončit. Carter ho ale přesvědčil o tom, že by bylo dobré ve vykopávkách ještě jednu sezónu pokračovat a navrhl, že ji bude sám financovat. Carnarvon souhlasil a náklady nakonec hradil sám.

Vykopávky začaly 1. listopadu 1922 a za dva dny se podařilo v zemi objevit první stupeň schodiště. Další den bylo odkryto dalších dvanáct schodů, které vedly k zazděnému vstupu, na kterém byla pečeť osoby, která v hrobce spočívá – Tutanchamona! Podrobný popis zkoumání Tutanchamonovi hrobky je v dalším článku.

Nečekané komplikace

Howard Carter si objevením hrobky faraona Tutanchamona splnil svůj sen, ale záhy přišly nečekané komplikace. V dubnu 1923 totiž nečekaně zemřel lord Carnarvon (více o jeho životě najdete na jiném místě). Jeho smrt Carterem otřásla a nepřidaly mu ani spekulace o záhadné smrti lorda Carnarvona – o „kletbě faraonů“ a jejich pomstě narušitelům věčného klidu. Carter se odebral do Anglie, aby celé léto přesvědčoval lady Carnarvonovou, aby pokračovala ve financování vykopávek.

Egyptská vláda ale Howard Cartera v roce 1924 na čas zbavila všech výsad, ale záhy došlo v Egyptě k politickým změnám, pádu vlády a Carter se mohl vrátit do země a pokračovat ve svém díle. V listopadu 1924 se vrátil do Egypta a pokračoval v inventarizaci předmětů z hrobky Tutanchamona. Tato činnost mu zabrala dalších 8 let. Pak se pustil do sepisování prvního vyprávění nazvaného „Hrobka Tutanchamonova“, které publikoval v roce 1933. Až do své smrti v roce 1939 pracoval na rozsáhlém díle o historii svého objevu.

Bohužel se po své smrti nedočkal žádné oficiální pocty, která by připomínala jeho objev. Svůj majetek odkázal Carter své neteři, jeho sbírku starožitností odkoupil egyptský král Farúk pro Egyptské muzeum v Káhiře a jeho egyptský dům na západním břehu Nilu přešel do vlastnictví Metropolitního muzea v New Yorku.