Ludwig Borchardt byl vynikající vědec a organizátor. Taková kombinace se v jedné osobě často nevyskytuje. Byl žákem berlínského profesora Adolfa Ermana, který vytvořil novou koncepci studia jazyka a kultury starověkých Egypťanů.

Ludwig Borchardt se vyznal stejně v egyptských nápisech jako v architektuře a výtvarném umění. Měl smysl pro detail i pro celek, uměl vidět věci v souvislostech. Tím impozantnějším bylo, co předložil odborníkům ve svých mnohosvazkových a skvěle dokumentovaných abúsírských Náhrobních pomnících v letech 1907 – 1913.

Ludwig Borchardt v Abúsíru

Sedm sezón pracoval Ludwig Borchardt na abúsírském poli, od jeho předběžného ohledání na podzim 1901 do odvozu darovaných nálezů v roce 1908, a prozkoumal tam tři velké pyramidy z dob páté dynastie:

  • Sahureovu pyramidu
  • Neferirkareovu pyramidu
  • Niuserreovu pyramidu

A nejen pyramidy ponořené místy až z třetiny do písku, jejich podzemní chodby, komory atd., jak bývalo zvykem, ale i jejich záhrobní a údolní chrámy, přístupové „vzestupné“ cesty, ohradní zdi a všechno ostatní, co se kolem nich nacházelo, včetně dvou vzdálených „slunečních chrámů“ faraonů Niuserrea a Veserkafa.

Se svými spolupracovníky a dělníky Borchardt doslova prohrabal písek okolní pouště do hloubky mnoha metrů a v rozloze několika kilometrů. Jako první archeolog provedl systematický výzkum celého pohřebiště egyptských faraonů, které tvořilo obrovský komplex staveb kolem pyramidy, která byla jen jednou z jeho součástí.