Egypťané a magie

Egypťané a magie – to prostě patřilo k sobě. Magie vycházela z víry v tajemné síly, které člověk nemůže ovlivnit. K magii se uchylovali jak kněží, tak i běžní lidé. Egypťané věřili, že existence lidské bytosti je úzce spjatá s jejím jménem. Pokud přečetli jméno zesnulé osoby, došlo k jejímu vzkříšení. Lidé pak mohli tuto osobu ovlivňovat nebo se dovolávat její pomoci. Při zobrazování lidí nebo předmětů bylo důležité vložit do zobrazení část jejich osobnosti, aby se veškeré působení na vyobrazení dostalo až k samotnému předobrazu. Znalost jména nebo jmen určitého jedince umožňovala ho ovlivnit.

Magie a léčení, sympatetické léčení

Při zobrazování lidí nebo předmětů bylo tedy důležité vložit do zobrazení část jejich osobnosti, aby se veškeré působení na vyobrazení dostalo až k samotnému předobrazu. Znalost jména nebo jmen určitého jedince umožňovala ho ovlivnit, ať pozitivním nebo negativním způsobem.

V egyptských mýtech se tato skutečnost odráží v povídce o tom, jak mocná kouzelnice, bohyně Eset, se rozhodla získat tajné jméno nejvyššího boha Rea. Taková znalost by jen podpořila její kouzelnické schopnosti. Vykouzlila jedovatého hada, který uštkl Rea a Eset podmínila vyléčení právě prozrazením tajného jména. Zesláblý Re se podvolil a jméno vyslovil. V tomto místě však povídka končí …

Egypťané používali tzv. sympatetické léčení, neboli léčení založené na magii pomocí magických formulí, rituálů a předmětů. Egypťané se na ně spoléhali zejména v boji s nevyléčitelnými a neznámými nemocemi a ve snaze nemoci k sobě vůbec nepustit.

Magické formule a rituály

K dosažení požadovaného účinku a ke splnění přání bylo třeba určité formule vyslovit v přesném pořadí a podle přísného rituálu. Ten stanovoval, jakým způsobem, kým a na jakém místě má být formule odříkaná, a určoval i gesta, která tuto recitaci mají doprovázet. Vše bylo obvykle jasně uvedeno v magické formuli.

Mág nebo lékař se mohl obracet přímo na nemoc nebo na ducha považovaného za strůjce zla. Na papyrech se tak mohl objevit třeba následující text:

“Zaříkání proti nemocí mešpent. Odejdi, ty, která jsi vstoupila, a jakkoli nemáš ruce, nesmíš si při odchodu nic odnést. Vzdal se ode mne, já jsem Hor! Odejdi, jsem syn Usirův! Magické formule mé matky chrání mé tělo, takže se mým údům nemůže stát nic zlého a mešpent se nemůže usadit v mém těle. Vyjdi! Aby formule byla účinná, je třeba ji odříkat sedmkrát.”

V tomto přísném rozkazu je nemocný ztotožněn s Horem, jako by mu to mělo dodat sílu. Proti každé záhadné nemoci stál v magické formuli a přesném rituálu nepřítel, bez něhož by zaříkání nemělo valného smyslu. Často však nebylo uváděno, kdo má formuli odříkat. Konkrétní osoba se uváděla jen zřídkakdy, například ve formuli, která měla usnadnit porod. Ta stanovovala, že ji má vyslovit předčitatel posvátných svitků. V dávných dobách musely být formule opakovány čtyřikrát, někdy sedmkrát – toto číslo převládlo v Ptolemaiovské době.