fbpx

Démotické písmo (démotština) je přechodem mezi tradiční egyptštinou a koptštinou. Jeho tvar a texty v tomto písmu psané jsou důkazem smíšené povahy egyptské civilizace v období Ptolemaiovců a v Římské době. S názvem „démotické písmo“ se poprvé setkáváme u Herodota, který tak v 5. století př.n.l. nazval jazyk a písmo, které v té době Egypťané používali k sepisování neliterárních dokumentů (démos znamená v řečtině „lid“).

Co je to démotština

Výraz „démotština“ označuje na jedné straně předposlední vývojovou fázi egyptštiny, která se používala cca od 7. století př.n.l. do přelomu letopočtu a na druhé straně nový grafický systém, který se používal do příchodu koptské abecedy ve 2. a 3. století.

Od konce období Nové říše se rozevírala propast mezi pečlivým hieratickým písmem literárních nebo náboženských textů a mezi jednodušším hieratickým písmem administrativních dokumentů. Nakonec se obě písma od sebe oddělila – propracovanější verze se ustálila a používala při psaní náboženských textů, právní dokumenty byly psány tzv. abnormálním hieratickým písmem, ze kterého se vyvinula démotština. Ta v 8. století př.n.l. vytlačila hieratické písmo i z náboženských a literárních textů a za vlády Psametika I. se démotština stala oficiálním jazykem a písmem. Písmo bylo zapisováno zprava doleva obvykle na hliněné nebo kamenné střepy, dřevěné tabulky nebo papyrus.

Démotština, málo známý jazyk

O démotické písmo se zajímal už Jean-Francois Champollion. I když práce tohoto egyptologa byly v mnoha směrech průkopnické, v démotštině se mýlil. Předpokládal totiž, že jsou tyto znaky starší než hieroglyfy. Později se do zkoumání démotického písma pustili další badatelé a i když existuje mnoho příruček, dosud přetrvávají určité nejasnosti. Dosud nebyl publikován žádný plnohodnotný slovník tohoto jazyka.

Jedním z nejvýznamnějších badatelů, kteří se věnovali démotštině, byl nepochybně František Lexa. Ten připravil osm svazků z gramatiky démotštiny, které vydal vlastním nákladem a vyšly v Praze v letech 1949 až 1951. I když je jeho gramatika dnes v mnoha směrech překonána, podílela se výrazně na utváření základů bádání o démotštině.

Nové vlivy v literatuře

Z období, kdy se používalo démotické písmo, se dochovalo několik povídek, které jsou velice barvité a projevují se v nich cizí vlivy. Patří mezi ně slavný příběh o synu Ramesse II., který toužil proniknout do tajů vědění a magie a chtěl získat kouzelnickou knihu sepsanou samotným bohem Thovtem.

Jiný cyklus příběhů ovlivněný helénskou literaturou je znám pod názvem „Egypťané a Amazonky“. Jedná se o sérii vyprávění o soubojích princů, která připomínají řeckou heroickou literaturu. Další slavnou povídkou té doby je „Mýtus o Reově oku“. Reovo oko opustilo Egypt a Re pověřil Thovta, aby je přivedl zpět. Thovt se snažil přemluvit rozzlobenou bohyni (představující oko) tím, že jí vyprávěl bajky s morálním ponaučením, jejichž hlavními hrdiny byla zvířata.

Démotické písmo, Démotština

Démotické písmo – mumiový štítek

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Cookie nevyužíváme k rozesílání reklamních emailů, letáků nebo vedení reklamních kampaní na sociálních sítích.

Zavřít