Hieroglyfy prošly velmi rychlým vývojem od prostého obrázku k plnohodnotnému písmu. Impulsem k jeho vzniku byla pravděpodobně potřeba vyjádřit složitější údaje hospodářského, náboženského a správního rázu.

První hieroglyfy

První hieroglyfy, které bylo možné číst, se objevují kolem roku 3100 př.n.l. a na většině z nich je jen velmi málo znaků. Jako příklad může posloužit stéla krále Wadžiho (asi 3150-2930 př.n.l.). Jednoduché provedení má vysokou technickou a uměleckou úroveň. Na stéle najdeme tři symboly – sokola, průčelí paláce a hada. Sokol znázorňuje boha Hora, jehož byl panovník pozemským ztělesněním.

Jména panovníků se původně zapisovala nad stylizované průčelí paláce, ale zde je nad průčelím paláce obraz hada, který odpovídá pozdější souhlásce „dž“. Písmo se záhy obohatilo o další znaky, které umožnily foneticky reprodukovat souhláskovou stavbu slov. Ukažme si to na příkladu jména Snofrua, panovníka Staré říše.

Hieroglyfy – tři kategorie znaků

Hieroglyfy můžeme rozdělit do tří základních kategorií – ideogramy, fonogramy a determinativy. Ideogramů je velmi mnoho – vlastně každý hieroglyfický znak může být ideogram. Fonogramy byly znaky vyjadřující zvuk a dělí se na skupiny podle počtu hlásek, které zastupují.

Jednohláskové znaky představují jedinou hlásku nebo polosamohlásku a tvoří egyptskou „abecedu„. Egypťané používali ale i vícehláskové znaky. Determinativy jsou znaky, které umožňující rozlišit slova, která se stejně zapisují, ale mají různý význam.

Tyto kategorie znaků rozluštil v roce 1822 Jean-Francois Champollion a umožnilo mu to rozluštění nápisů psaných tímto písmem. Některé texty – především z Ptolemaiovského období – se špatně čtou, protože obsahují kryptografické znaky.

Když chtěli Egypťané zapsat jména cizích panovníků, kteří Egyptu vládli, používali čistě fonetický zápis. Uvedu několik příkladů:

Perský král Kambýsés (525-522 př.n.l.)Alexandr Veliký (332-323 př.n.l.)
Kambýses II., kartuš faraonaAlexandr, kartuš faraona
(k-m-b-i-c-t)(a-l-k-s-i-n-d-r-s)

Jednou ze zásad hieroglyfů bylo seskupování jednotlivých znaků do imaginárních čtverců, které umožňovaly rychlejší orientaci v textu a zároveň zvyšovaly jeho úhlednost. Hieroglyfy respektovaly zásady co nejnázornějšího ztvárnění postav, zvířat a předmětů. V období Nové říše bylo okolo 800 znaků hieroglyfů, ale jejich počet se během času měnil.