V minulé lekci jsme se zaměřili na dvojpísmenné a trojpísmenní znaky a dnes se podíváme na determinativy. Mnoho staroegyptských slov se psalo stejnými znaky, i když měly naprosto jiný význam. Aby byl význam slov vždy jasný, psaly se na konce slov právě determinační znaky.

Aby to bylo zřejmé uvedeme příklad. Znak Hieroglyfy představuje písařské náčiní, ale pokud ho na konci doplníme o postavu muže Hieroglyfy, pak takový znak pak představuje slovo písař. Pokud ale místo postavy muže umístíme například svitek Hieroglyfy, potom musíme takovýto znak číst jako písmo nebo psát.

Většina determinantů slouží k označení všeobecné kategorie slova, které popisují. Malý výběr několika nejčastěji používaných determinačních znaků by bylo dobré se naučit. Ale protože asi máte někdy pocit, že se v těch znacích a paznacích nemůže člověk nikdy vyznat, doporučuji si všechno pečlivě uzložit, vytisknout a postupně se pouštět do luštění.

Determinační znaky se hodí vždy, když se pokoušíte přeložit staroegyptský text. Starověcí Egypťané měli jeden hloupý “zlozvyk” – psali věty bez mezer mezi slovy a také bez označení začátku nové věty. Tím je čtění textu složitější, ale protože víme, že determinační znaky jsou vždy umístěny na koncích slov, poskytují nám způsob, jak rozluštit stavbu vět. Čteme prostě text tak dlouho, dokud nenarazíme na determinační znak, který ukončuje slovo. To pak dáme do smysluplného tvaru a pokračujeme k dalšímu determinačnímu znaku a tak stále dokola.

Příklad egyptského textu:

Hieroglyfy

Do příští lekce se můžete pokusit správně rozluštit tuto větu, správné řešení najdete na začátku v 5.lekci.