Jak číst hieroglyfy – 1.díl

Hieroglyfy prošly velmi rychlým vývojem od prostého obrázku k plnohodnotnému písmu. Impulsem k jejich vzniku byla pravděpodobně potřeba vyjádřit složitější údaje hospodářského, náboženského a správního rázu.

První znaky, první symboly

První znaky, které bylo možné číst, se objevují kolem roku 3100 př.n.l. a na většině z nich je jen velmi málo znaků. Jako příklad může posloužit stéla krále Wadžiho (asi 3150-2930 př.n.l.). Jednoduché provedení má vysokou technickou a uměleckou úroveň. Na stéle najdeme tři symboly – sokola, průčelí paláce a hada.

Sokol znázorňuje boha Hora, jehož byl panovník pozemským ztělesněním. Jména panovníků se původně zapisovala nad stylizované průčelí paláce, ale zde je nad průčelím paláce obraz hada, který odpovídá pozdější souhlásce „dž“. Písmo se záhy obohatilo o další znaky, které umožnily foneticky reprodukovat souhláskovou stavbu slov. Ukažme si to na příkladu jména Snofrua, panovníka Staré říše.

Hieroglyfické znaky můžeme rozdělit do tří základních kategorií – ideogramy, fonogramy a determinativy. Ideogramů je velmi mnoho – vlastně každý hieroglyfický znak může být ideogram. Fonogramy byly znaky vyjadřující zvuk a dělí se na skupiny podle počtu hlásek, které zastupují. Jednohláskové znaky představují jedinou hlásku nebo polosamohlásku a tvoří egyptskou „abecedu“. Egypťané používali ale i vícehláskové znaky. Determinativy jsou znaky, které umožňující rozlišit slova, která se stejně zapisují, ale mají různý význam.

K usnadnění hledání ve slovnících a umožnění čtení egyptských textů jsou hieroglyfické znaky obvykle přepisovány do takové „speciální“ abecedy (transkripce/tranliterace). Nepřítomnost samohlásek mezi souhláskami znesnadńujě čtení slov. Proto jsou užívány následující pravidla:

1. některé souhlásky se vyslovují, jako by to byly samohlásky
2. jiné souhlásky jsou spolu propojeny písmenem „e“

Tímto způsobem dospějeme ke slovům, které jsou spojeny samohláskami. Například transkripce výrazu pro slovo „krásný“ je nfr. K usnadnění výslovnosti těchto tří souhlásek je spojíme dohromady písmenem „e“, čímž vznikne nefer.

Naše výslovnost nemá s původní výslovností egyptštiny očividně nic společného; je to pouze novodobá úmluva, která se používá k usnadnění čtení jednotlivých slov a vět.