Kniha mrtvých (Říkadla pro vycházení na denní světlo)

Na otázku jak přemoci stvoření, která žijí v záhrobí a jak se bez úhony dostat až do Usirova království najdeme odpověď v souboru říkadel nazvaných „Kniha mrtvých“. Egyptský název Knihy mrtvých byl „Říkadla pro vycházení na denní světlo.“

Jde o soubor náboženských textů na papyrových svitcích, které se umísťovaly nedaleko mumií nebo přímo na jejich obinadlech. Název „Kniha mrtvých“ se začal používat od roku 1842 a zavedl jej německý egyptolog Lepsius.

Rozbor hieroglyfů by vypadal takto:

	vycházení
	na
	denní světlo

Výraz „denní světlo“ se ale nevztahuje ke dnům pro živé lidi, ale spíše k jakémukoliv principu světla, které je protějškem temnot, zapomnění, zhouby a smrti.

Kniha mrtvých – kniha dlouhá 24m

Knihy ukládané do hrobů nebyly totožné, protože každý si vybral zaklínadla, která se mu nejvíce líbila. Některé knihy jsou tedy kratší a naopak některé obsahují všechna nebo téměř všechna zaklínadla. Takovým příkladem je například Aniho papyrus, který je dlouhý 24m a široký 40cm. Svitky byly psány nejčastěji černým inkoustem v hieratickém (kurzívním) písmu. Nad textem nebo po celé šíři papyru byly viněty, které zobrazovali zemřelého společně s bytostmi ze záhrobí.

Kniha mrtvých se objevila v období Nové říše za vlády 18. dynastie, ale nešlo o výsledek spontánní tvorby. Většina zaklínadel vycházela z textů v sarkofázích z období Střední říše a ty se zase inspirovaly nápisy vyrytými do stěn podzemních prostor pyramid z doby Staré říše.

Stará kouzelná zaříkadla

Pořadí jednotlivých zaříkadel se v knize definitivně ustálilo během sajského období, které bylo pojmenováno podle nového hlavního města Sais. Z této metropole pocházeli panovníci 26. dynastie. Zaříkadla se obohatila o nová témata, která nejčastěji vycházela ze starých kouzelných zaklínadel.

Velmi známá je například formule č. 125 a její viněta, která obsahuje tzv. negativní zpověď („co má N říkati při vstupu do síně obou pravd“). V této síni zasedal Usirův soud, před kterým musel zesnulý přednést prohlášení o své nevinnosti: „Nezhřešil jsem proti lidem, (…) neznal jsem ničemnosti a nedopustil jsem se nepoctivosti, (…) nikdo nehladověl mou vinou, atd.

Negativní zpověď byla velmi dlouhá, protože zesnulý v ní uváděl asi 40 hříchů, které nespáchal a k tomuto seznamu se pak ještě vrátil a dále jej rozšířil. Vše vysvětluje druhá část této formule: „Co má N říkati při vstupu do síně obou pravd, aby zbaven byl všech hříchů, kterých se dopustil.“ Jinak řečeno – bylo jasné, že mrtvý zhřešil, ale přednesení formule před Usirem znamenalo očistu a potom mohl zesnulý vstoupit do Usirova království.