Zaměřme se nyní na používání písma v náboženských textech. Ponecháme stranou náboženské dokumenty zapisované na papyry a podíváme se na náboženské texty, které se našly například na obětních formulích, na textech rakví, podíváme se na Texty pyramid, na nápisy na stěnách hrobek, na výzdobu chrámů a pochopitelně také na Knihu mrtvých. Nyní se podrobně podíváme na obětní formule.

Obětní formule

Mnoho egyptských hieroglyfických nápisů obsahuje obětní formule vytvořené pro konkrétní situace. Velkou většinu předmětů uložených ve sbírkách muzeí představují texty související s posmrtným životem. Zádušní předměty potřebné k přesně definovaným rituálům musely splňovat určité předpoklady. Tvar a obsah těchto předmětů byl proto přesně stanoven. Na mnoho stěn chrámů a hrobek, stély, architektonické prvky a předměty z pohřební výbavy byly především zapisovány stále stejné snadno rozpoznatelné formule.

Obětní formule – jejich existence je doložena od období Staré říše – se za celé dějiny faraonské éry příliš nezměnily. To je dokladem jejich důležitosti. Formule byla adresována králi, neboť ten byl teoreticky jedinou lidskou bytostí, která směla zasvěcovat obětiny bohům, přestože v praxi tuto svou pravomoc přenášel na kněží. Lidé faraona žádali, aby obětiny zasvěcoval různým bohům – nejčastěji si přitom vybírali zádušní božstva jako boha mrtvých Usira a pána balzamování Anupa. Božstva pak měla obětinami zásobovat zesnulého.

Základní prvky obětních stél

Obětní formule je snadno rozpoznatelná, neboť vždy obsahovala následující základní prvky:

králoběťdává
králoběťdává
+ jméno jednoho nebo více bohů

což znamenalo „Oběť, kterou přináší král pro toho určitého boha“. Pořadí slov zapsaných hieroglyfy působí poněkud nelogicky a nebylo vždy přesně dodržováno. Jména božstev a králů se totiž někdy umísťovala na počátek věty. V egyptologii se tento jazykový jev nazývá „honorifická (čestná) transpozice“.

Obětní formule "tak, aby bůh dal"(tak, aby (bůh) dal) nebo (tak, aby (bohové) dali(obětinu hlasu)

Obětina hlasu (invokační obětina) byla vlastně zaříkadlo a jeho podstatou bylo odříkání seznamu obětin, které mrtví potřebovali. Podle Egypťanů stačilo ke zhmotnění předmětu přečíst jeho jméno nebo zachytit jeho obraz. Samotný výraz „obětina hlasu“ zahrnovala všechny potraviny, které zesnulý potřeboval, někdy se ale kromě toho mohl uvést i více či méně podrobný seznam požadovaných věcí.

pro ducha ka (následovalo jméno zesnulého doplněné případně o jeho tituly)

Ka bylo složkou lidské osobnosti, životní energií, kterou dostalo dítě do vínku při svém příchodu na svět. Tuto energii bylo třeba potravinovými obětinami udržovat i po smrti, aby zesnulý mohl na onom světě přežít.