Ramesse III. - poslední velký faraon

Napsal Felgr Pavel DNE .

Ramesse III., kartuš faraona

Ramesse III. byl faraonem 20. dynastie a na trůn nastoupil přibližně v roce 1185 př.n.l. po svém otci Setnachtovi v době, kdy byl Egypt oslabený a ohrožovaly jej sousední národy. Ramesse III. se projevil jako moudrý panovník a zemi naposledy sjednotil a vrátil jí její lesk.

Na konci vlády 19. dynastie byl Egypt zmítán chaosem. Toho využil syrský uzurpátor Irsa ("Ten, který se sám učinil") a získal moc nad Egyptem. Později ho ale svrhl egyptský voják Setnacht, který se těšil podpoře Amonova kněžstva i obyvatelstva, které nemohlo tyrana déle snášet a začalo se bouřit. Setnacht pak nastoupil na trůn a založil 20. dynastii. Vlády si ale dlouho neužil, protože po dvou letech vlády zemřel a na trůně jej vystřídal jeho syn Ramesse III.

Ramesse III. vytlačil mořské národy

Ramesse III.Ramesse III. byl nadán mimořádnou inteligencí a vojenskými schopnostmi. Nejdříve se snažil zabezpečit deltu Nilu. Jeho druhým úkolem bylo zbavit západ země libyjských hord. To se mu podařilo po dvou válkách. První proběhla v pátém a druhá v jedenáctém roce jeho vlády.

Druhé tažení bylo obtížnější, protože proti faraonovi stálo organizované libyjské vojsko v čele se zkušeným vůdcem Kaperou. Bitva se odehrála nedaleko Memfidy (Mennoferu) - Ramesse III. byl úspěšnější a podařilo se mu dokonce Kaperu zajmout.

Mezi těmito válkami musel Ramesse III. řešit ještě jednu ošemetnou situaci. Mořské národy se totiž chystaly vtrhnout do delty Nilu. Tyto národy předtím zničily chetitskou říši i Mykény, určitou dobu strávily v Sýrii a nyní byl na řadě Egypt. Ramesse III. nepřehlížel nebezpečí a ke všem posádkám na východní hranici vyslal posly s rozkazem, aby se za každou cenu bránily a čekaly na podporu armády Ramesse III.

Ramesse III. měl velice podrobné informace o pohybu nepřítele. Jejich postup po souši byl podporován útoky vedenými z moře proti pobřeží. Bylo tedy potřeba připravit ústí Nilu na obranu. Pobřežní města nechal Ramesse opevnit a u břehu zřídil stanoviště lučištníků. Do týlu postavil zkušené jednotky a vozbu.

Vítězná bitva na souši

Ramesse III. opustil Piramesse a táhl do Palestiny vstříc nepříteli. Měl podporu místních vládců, kteří prosluli svou nebezpečnou vozbou. Střety s mořskými národy byly velice ostré. Ramesse byl ale v bitvě opravdu všude - prudce napadal protivníka, povzbuzoval svoje vojáky a dodával jim odvahy. Do řad mořských národů se vnesl zmatek, civilisté se dali na úprk a své vozy nechali jejich osudu. Ti kdo přežili tuto bitvu byli zajati a zotročeni. Na souši tedy již bylo nebezpečí zažehnáno, Středozemní moře ale stále představovalo určitou hrozbu. Flotila mořských národů nyní směřovala k deltě Nilu, ale Ramesse byl připraven.

Námořní bitva

Egypťané skvěle ovládali své lodi na řece, na moři už ale tak silní nebyli. Námořní bitva se ale nakonec odehrála blízko pobřeží nedaleko Pelusia) a to dávalo Egypťanům velké naděje. Lučištníci při pobřeží stříleli z egyptských lodí, vojáci házeli na nepřátelské lodi háky, aby je mohli přitáhnout a vrhnout se pak na zteč.

V okamžiku, kdy byla námořní bitva v plném proudu připlula ze širého moře další egyptská eskadra. Nepřítele překvapily těžké lodi ovládané veslaři, kterými mořské národy nedisponovaly. Egyptští vojáci zasypali nepřítele ranami z velkých praků a po porážce na souši utrpěl protivník drtivou porážku i na moři. Několik nepřátelských lodí bylo potopeno, jiným se zlomil stěžeň a tak uvízly na mělčině.

Významný stavitel

Ramesse III. se chtěl do historie zapsat také jako stavitel a jeho novým středem zájmu se na úkor Karnaku stal zádušní chrám v Medínit Habu (Džametu), který byl vystavěn po vzoru Ramessea. Stavební práce prováděl Ramesse III. i v Karnaku a Luxoru.

Osudové spiknutí

Konec jeho vlády byl provázen spiknutími. Vezír Dolního Egypta se pokusil převzít moc ve městě Tell Atríb za což byl Ramessem III. vyhnán z města. Ramesse musel čelit také stávkám řemeslníků, kterým se nelíbilo, že jim chrámy za práci neplatí. Rozsáhlé spiknutí proti Ramessovi III. se zosnovalo přímo na faraonově dvoře. Více o spiknutí se dozvíte na další stránce.

Ramesse III. zemřel kolem roku 1153 př.n.l. nikoliv však v důsledku spiknutí. Jeho syn Ramesse IV. dohlédl na to, aby byl soud doveden ke zdárnému konci. Když ale viděl, kolik lidí ve vysokých funkcích je do toho zapojeno, vyhlásil v den své korunovace v Amonově chrámu všeobecnou amnestii.

Související články

Český egyptologický ústav

Dokumentární filmy o starověkém Egyptu

Dovolená v Egyptě

Nabídka reklamy